Několik úvah o věcných břemenech k nemovitostem

Zřízením věcného břemene k nemovitosti dochází k určitému zásahu do plnosti vlastníkových oprávnění, jak je zhruba charakterizuje známá tripartice: věc držet, užívat i požívat a nakládat s ní (ius possidendi, ius utendi et fruendi a ius disponendi). Vlastník nemovitosti zatížené věcným břemenem může do budoucna činit ohledně ní jen taková opatření, která nenaruší výkon věcného práva odpovídajícího zřízenému věcnému břemeni. Někteří autoři zastávají dokonce názor, že zřízením věcného břemene dochází k odštěpení určitého zlomku vlastnického práva u vlastníka zatížené nemovitosti, že tudíž dochází k jakési analogii děleného spoluvlastnictví, což je (dle mého názoru) diskutabilní.


Mám za to, že po zřízení věcného břemene je dosavadní vlastník omezen především ve svých užívacích právech, která musí sladit s obsahem věcného břemene tak, aby oprávněného z tohoto břemene neomezoval při výkonu jeho práva. Je však pravda, že někdy může v praxi dojít k omezení iuris disponendi, pokud vlastník hodlá zatíženou nemovitost zcizit, což však může putativního kupujícího od uzavření smlouvy odradit v případě, že na nemovitosti vázne věcné břemeno značného rozsahu. Z hlediska celospolečenského však zřizování věcných břemen znamená i určitý přínos, který směřuje k lepšímu využití nemovitosti, poněvadž to, co se jednomu vlastníku (povinnému z věcného břemene) ubere, to druhému (oprávněnému z tohoto břemene) přiroste.

JUDr. František Pěcha
(Z článku v časopise Ad Notam č. 4/2006)

C. H. Beck